Motorka odstavená na zimu se nejčastěji nepoškodí v nejmrazivější noci, ale v den, kdy se po ní oteplí. Studený kov, vlhký beton a jedno prudké oteplení stačí k tomu, aby stroj i výbava do jara zvlhly, zapáchaly nebo zrezivěly — a přitom se tomu dá předejít během jednoho odpoledne.
Garáž řešte dřív než samotnou motorku
Kondenzace vzniká jednoduše: teplý vlhký vzduch narazí na studený povrch a voda se na něm vysráží. V nevytápěné garáži je tím studeným povrchem betonová podlaha a plechová vrata — a po každém zimním oteplení se na nich, a na motorce, objeví rosa. Proto první, co má smysl vyřešit, není stroj, ale prostor kolem něj.
Nejvíc rozhodne pohyb vzduchu. Garáž zavřená natěsno drží vlhkost uvnitř; už malá štěrbina ve vratech nebo občas pootevřené okno udělá znatelný rozdíl. Motorku přitom nestavte natěsno ke zdi, u jejíž paty je cítit vlhko nebo se drolí omítka — u takové stěny drží celou zimu vyšší vlhkost, která se pak sráží právě na laku a chromu stroje.
Betonová podlaha saje zespodu. Pod kola dejte cokoli, co je od studeného betonu oddělí — dřevěnou desku, gumovou rohož, klidně starý koberec. Chrání to hlavně pneumatiky — guma trpí dlouhým kontaktem se studeným vlhkým betonem víc než čímkoli jiným.
Jestli chcete místo odhadu jistotu, pověste vedle motorky levný vlhkoměr — stojí pár stovek. Ideál je držet relativní vlhkost pod zhruba 60 procenty; nad touhle hranicí ocel citelně rychleji rezaví a nad zhruba sedmdesáti se na textilu uchytí plíseň. Když ručička tvrdošíjně ukazuje víc, je to jasný signál: buď víc větrat, nebo do rohu postavit malý pohlcovač vlhkosti.
Stroj: baterie, nádrž, tlak a dýchající plachta
Baterie je první, co zima sebere. Napojená na udržovací nabíječku, která se sama zapíná a vypíná, přečká zimu nabitá a bez úhony; ponechaná zapojená v motorce ji naopak pomalu vysává klidový odběr alarmu, hodin a řídicí jednotky, až se hluboko vybije. A hluboko vybitá baterie je v mrazu vyřízená: zředěný elektrolyt zamrzne, roztrhne články a je po ní. Pokud nabíječku nemáte, baterii vyjměte a uskladněte nabitou v suchu.
U ocelové nádrže se vyplatí nechat ji přes zimu plnou, a to z jednoho důvodu: prázdný plech uvnitř rezaví od kondenzace, do plné nádrže se vlhký vzduch nedostane. U plastové nádrže tohle řešit nemusíte.
Pneumatiky nahustěte na horní doporučenou hodnotu. Přes zimu tlak pozvolna klesá a stroj stojící měsíce na podhuštěných gumách si na nich udělá plochá místa, která se pak na jaře ozvou v zatáčce.
Řetěz vyřešte, než stroj necháte stát. Očištěný a namazaný přes zimu nezreziví; zanesený a suchý si za pár měsíců v garáži udělá první rezavé články, které pak poznáte hned při první jarní vyjížďce.
A plachta: ano, ale prodyšná. Igelit nebo neprodyšná plachta udělá přesně to, čemu se snažíte vyhnout — uzavře pod sebou vlhkost a motorka se pod ní potí. Látková, dýchající plachta zadrží prach a přitom nechá vlhkost odejít.
Textilní výbava a brašny: hlavně suché a nahoře
Tady se rozhoduje, jestli si na jaře oblečete bundu, nebo ji vyhodíte. Textil — bunda, kalhoty, rukavice i brašny — musí do skladu čistý a hlavně dokonale suchý. Sůl z cest a vlhkost nasáklá ve švech jsou přesně to, z čeho přes zimu vyroste plíseň a zápach, který už z materiálu nedostanete.
Postup je nudný, ale funguje: vyčistit, důkladně vysušit — ne na rozpáleném radiátoru, ale volně, klidně několik dní — a teprve pak uložit. Nahoru na polici, do sucha, ne na betonovou podlahu, kde věci zespodu nasají vlhkost. Zipy nechte rozepnuté, ať vzduch proudí i dovnitř brašen. A počítejte s hlodavci: myš přezimuje v našité kapse s chutí a kůži i podšívku dokáže během zimy prokousat.
Jednu věc si odpusťte: neschovávejte výbavu do igelitového pytle. Zavřená vlhkost v něm nemá kam odejít a plíseň se v takovém uzavřeném vlhku cítí jako doma. Papírová krabice, látkový vak nebo prostě volně pověšená bunda ve skříni poslouží líp — a hlavně šetrněji k materiálu.
Právě u brašen se ukáže rozdíl v tom, co jste kdysi koupili. Poctivě ušité brašny na motorku slouží dlouhé roky, pokud je nenecháte dvakrát po sobě přezimovat mokré. Česká dílna LOJZO ve Staré Vsi u Rýmařova je šije ručně od roku 1994 a drží se pravidla, které má přímo na webu: co ušije, to i opraví, a brašna se k ní může kdykoli vrátit. Prodřený šev nebo utržený popruh tak většinou neznamená konec brašny, ale výlet do dílny — a jednu poctivou tašku tak často zdědí i motorka, kterou koupíte příště.
