Stavba větrné elektrárny působí na první pohled jako čistá záležitost obnovitelného zdroje, který bude jednou do sítě dodávat. V průběhu výstavby to ale platí přesně obráceně. Než se stožár, gondola a rotor smontují a než se elektrárna vůbec může poprvé připojit k distribuční síti, potřebuje stavba na místě vlastní zdroj proudu úplně stejně jako kterákoli jiná stavba bez hotové přípojky. Rozdíl je jen v tom, co všechno se u paty budoucí turbíny musí napájet a jak dlouho tahle přechodná fáze trvá.
Jeřáb má vlastní pohon, napájení potřebuje zbytek stavby
Hlavní montážní jeřáb, který zvedá díly tubusu a nakonec i gondolu o hmotnosti přes 100 tun do výšky přes 100 metrů, je samostatný diesel-hydraulický stroj s vlastním motorem. Elektřinu ze sítě ani z generátoru k vlastnímu zdvihu nepotřebuje, stejně jako pomocný jeřáb, který mu při vykládce a manipulaci s díly asistuje. Napájení ale potřebuje všechno, co na stavbě probíhá souběžně s montáží: hydraulické utahováky na přírubové spoje mezi díly tubusu, osvětlení při práci ve snížené viditelnosti, nabíjení akumulátorového nářadí a řídicí kontejner, odkud stavba koordinuje postup montáže a sleduje rychlost větru, protože nad stanovenou hranicí se s dílem na háku přestává manipulovat.
Co všechno běží na dočasném zdroji
Kromě nářadí a osvětlení se ke stejnému zdroji připojuje i elektronika samotné turbíny, jakmile je gondola usazená na věži. Řídicí skříně, pohony natáčení listů a natočení gondoly za větrem se před závěrečnými zkouškami musí zprovoznit a otestovat, a to ještě dřív, než je elektrárna fyzicky připojená k distribuční soustavě. Jde o citlivou elektroniku, která potřebuje stabilizované napětí bez výkyvů, proto se na takové stavbě počítá spíš se strojem s regulací napětí než s jakýmkoli provizorním zdrojem. Ke stejnému rozvaděči se obvykle přidává i drobná spotřeba servisní čety, která na místě řeší dokončovací práce po montáži.
Proč se nevyplatí čekat na trvalou přípojku
Trvalá přípojka k distribuční síti bývá u větrné elektrárny hotová až ke konci celého procesu. Vlastní vedení a rozvodna se často budují souběžně se stavbou samotné turbíny, ale zprovozní se a naostro se pod napětí uvedou až ve chvíli, kdy je elektrárna připravená k testovacímu provozu. Stavební firma tak celé týdny pracuje na místě, kde formálně žádný zdroj proudu k dispozici není, a čekat s montáží na dokončení přípojky by znamenalo zastavit celý harmonogram kvůli něčemu, co se řeší úplně jinou zakázkou a jiným dodavatelem. Proto se na takových stavbách obvykle řeší pronájem velké elektrocentrály místo toho, aby se čekalo, až bude hotové definitivní řešení.
Jak dlouho fáze bez trvalého připojení trvá
Základy věže patří k nejmasivnějším částem celé stavby, obvykle o průměru kolem 15 metrů, a než beton dosáhne pevnosti, na kterou se dá stavět mnohatunová ocelová konstrukce, potřebuje týdny na vytvrdnutí. Teprve na hotových a vyzrálých základech se pak vlastní montáž tubusu, gondoly a rotoru dá zvládnout v řádu jednotek dní, protože jeřáby pracují nepřetržitě a jednotlivé díly na sebe navazují prakticky bez prostojů. Od dokončení základů přes montáž po zkušební provoz a první připojení k síti ale uplyne v součtu spíš několik týdnů než pár dní, a po celou tuhle dobu stavba potřebuje vlastní zdroj na místě.
Jak zvolit dočasný zdroj pro takovou stavbu
Při dimenzování se nepočítá výkon jeřábu, protože ten jede na vlastní naftu. Sčítá se to, co reálně visí na jednom rozvaděči vedle paty stožáru:
- Trvalý příkon řídicího kontejneru a elektroniky turbíny během zkoušek.
- Hydraulické a elektrické nářadí, včetně rezervy na rozběhový proud při současném spuštění víc utahováků.
- Osvětlení a nabíjecí stanice pro akumulátorové nářadí servisní čety.
U jedné turbíny tahle kombinace obvykle vyjde na stroj v řádu desítek kVA. Rozestavěný větrný park má ale víc pat stožárů rozmístěných často kilometr od sebe a vést kabel od jednoho centrálního zdroje na takovou vzdálenost se nevyplatí kvůli úbytku napětí a průřezu, který by musel mít. Každá pata proto potřebuje vlastní stroj přímo na místě a dodavatel musí umět stroje mezi pozicemi přesouvat v tempu, v jakém montáž postupuje od jedné turbíny k další. Rozhodující zůstává stabilita napětí ve chvíli, kdy se elektronika turbíny poprvé zapíná pod zátěží. Kolísání napětí v tuhle chvíli může řídicí systém vyhodnotit jako poruchu a zkušební spuštění přerušit, což celou fázi zdrží.
